Obsah
Kaplička sv. Anny
Na jižním úbočí Ticholovce nám dějiny zanechaly dva němé svědky - stařičkou lípu a kapličku sv. Anny. Místní občané dobře znají tuto skupinku letitého stromu a malé kapličky i pověst vážící se k tomuto místu. Co se zde tedy událo L.P.1742?
"Bylo to za šerého rána. Sotva se rozednívalo a byla mlha, která nedovolovala dalekého výhledu, když se mezi lesy od Vodokrt objevil podivný průvod. Starý vozík tažený zmoženým koněm, na vozíku seděli tři zahalení lidé, po stranách šli další dva a vředu, jak se zdálo kráčel ten nejzdatnější z nich. Na okraji lesa se na chvíli porozhlédli a hned zamířili vozovou cestou k Ticholovci. Zasatavili v hlubokém lese pod skálou, odpřáhli koně a sháněli se po dříví na oheň. Jak ten vesele zaplál, jejich zarostlé obličeje, svědčící o tom, že jejich utrpení trvá již několik dní, se rozjasnily. Byly to zlé doby. Zbytky spojených vojsk francouzsko-bavorských, rozprášených císařskými táhly z této nepřetelské země. Náš hlouček byl velmi různorodý. Každý v jiném stejnokroji, jehož barvy a příslušnost byly těžko k rozeznání. Ani jeden nebyl úplně zdráv. Zranění byla různá. Neměli obvazy ani léky a chtěli jen jedno: Domů! Přes den spali, nebo šli na obhlídku krajiny, kudy by mohli v noci dále táhnout. Jak jim srdce zaplesala, když konečně mlha opadla a oni v dáli zahlédli pohraniční šumavské lesy. Jak se těšili, že se večer vydají na cestu, někde vyprosí trochu mléka k osvěžení a z rána budou už mezi svými. Také jak se začalo sešeřívat, už sjižděli vozovou cestou na Příchovice. Bohužel však daleko nedojeli. Kde se vzali tu se vzali, císařští vojáci na koních a jak zjistili, koho že to potkali, už houkaly karabiny, pistole a co ty nezmohly, tam ještě palaše dorážely. Za malou chvíli byl nerovný boj u konce. Tichá noc byla svědkem, když se zvedl ze země jeden z porubaného hloučku. Potácel se mezi mrtvými, po kolenou se plazil kolem převráceného vozíku a stačil ještě cosi zahrabat do rozbláceného pole než dokonal jako jeho druzi. Na druhý den pohřbili příchovičtí občané mrtvá těla vojáků na okraji Loudova pole u cesty, vedoucí z Příchovic do Kucín. Odpoledne se vypravili s lopatami a motykami, aby vykonali křesťanskou povinnost. Ustlali Francouzům k věčnému spánku v české zemi - toto místo označili dřevěným křížem a zasadili zde lípu."
O nějaký čas později, když sedlák Louda po žních oral na svém poli za hrobem Francouzů, narazil pluhem na kovovou pokladnu. Když ji otevřel, uviděl plno zlatých a stříbrných peněz. Dopravil nalezený poklad domů a šel se zeptat na proboštví do Přeštic co s penězi. Benediktini mu uložili poklad odevzdat, protože potřebovali prostředky na zahájenou stavbu barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Sedlák Louda dostal část peněz, aby vystavěl na místě nálezu u lípy kapličku. Stalo se a kaplička zasvěcená sv. Anně dodnes označuje místo, kde ubozí Francouzi spí věčný spánek.